„Probuď se!"

Zasténám, ale neotevřu oči. Ten hlas zněl tak vzdáleně a myslela jsem si, že se mi to zdá, protože jak jinak by ten hlas zněl tak povědomě?

„Avo, sakra, probuď se!"

Tentokrát otevřu oči. Ten hlas zněl příliš skutečně na to, aby to byl sen. A taky, proč by se mi kruci o ní zdálo?

Vidím rozmazaně, jak se mé oči snaží zaostřit.

Jak plynou vteřiny, vzpomínky na dřívějšek se mi vracejí.

Sa