Pomalu se otočím směrem ke zvuku a zjistím, že Rowan sedí vedle mě. Jako bych si ho přála, aby existoval. Ale to nebylo všechno. Poprvé, co ho znám, Rowan neměl oblek. Měl černé tričko s véčkovým výstřihem a modré džíny.

„Co tady děláš?“ koktám, pořád nemůžu uvěřit, že je tady.

„Noah se zmínil, že tu budeš, tak jsem tady,“ pokrčí ledabyle rameny, jako by to, co právě řekl, nebylo šílené.

Nedokážu