„Neboj se, Avo. Toho parchanta chytíme. Nedovolím, aby ti on nebo ona ublížili, nebo mojí neteři,“ ujišťuje mě a v hlase mu zní jemný tón.

„Díky.“

Ještě chvíli si povídáme, než to ukončíme.

Nevstávám z místa na gauči. V domě byla spousta věcí, které bylo třeba udělat, ale já už neměla žádnou energii. Navíc, s těmi všemi myšlenkami a obavami, jsem se nemohla soustředit, i kdybych chtěla.

Nevím, jak