Zírám na ni a nevím, co mám dělat. „To nemůžeš. Její matka se ještě neprobudila.“

„Já vím, ale to jsou pravidla nemocnice. Někdo z vás si ji musí vzít domů, ať se Ava probudí, nebo ne.“

Do prdele. Prohrábnu si rozcuchané vlasy. „Nemůže zůstat ještě chvilku?“

„Je mi líto, ale ne. Můžeme jí dovolit zůstat jen do zítřka, ale to je všechno.“

Přikývnu. „Dobře. Promluvím si s jejími prarodiči.“

Bez čeká