Vejdu dovnitř. Koberec je tak hebký. Je to, jako by člověk chodil po oblacích.

Jemně položím Iris do její postýlky a pak vezmu dětskou chůvičku.

„Děkuju ti. Moc to pro mě znamená.“

Usměje se. Rowan je opravdu pohledný, ale když se usměje nebo zasměje, posune to jeho přitažlivost na úplně jinou úroveň.

Zírám na něj, úplně okouzlená. Nikdy se na mě takhle neusmál a teď chci jen nasávat tu chvíli.

„P