„Už se Rowan najedl?“

„Ještě ne; říkal, že se nají, až bude hotov, a že si s tím nemám dělat starosti.“

Přikývnu. „Dobře, tak dobrou noc.“

„Tobě taky dobrou.“

Když odejde, připravím Rowanovi talíř. Bůh ví, jak dlouho mu to ještě potrvá. Nemůže pracovat s prázdným žaludkem. Jakmile jsem hotová, vezmu talíř a zamířím do jeho pracovny.

Dveře byly otevřené, ale i tak jsem zaklepala.

Vzhlédne od papírů