Rowan.

„Musíš mi něco dát, Smrtko... Cokoliv, v tuhle chvíli, upřímně.“ Můj hlas byl napjatý a dělal jsem všechno, co jsem mohl, abych se ovládl a nevybuchl.

Bylo k nasrání, že jsme pořád nevěděli, kdo kurva stál za Aviným útokem. Kurvilo mi to hlavu, že ten, kdo jí ublížil, byl pořád venku. Pořád chodil beztrestně, jako by ten bastard neublížil ženě, kterou miluju.

Každý den, když odcházím z domu