„Avo, vstávej, večeře je hotová.“ Jeho hlas mě vytahuje z mých snů.

Nebyl to zrovna dobrý sen, ale nebyl ani špatný. Byl to jeden z těch snů, po kterých zůstane jen zmatek a neurčité obrazy toho, o čem se ti zdálo.

„Iris?“

„Neboj se. Probudila se, dala jsem jí lahvičku a zase usnula,“ odpovídá a jeho oči hledají ty moje.

Kývnu hlavou, odhrnu peřinu a vstanu. Protáhnu se a cítím, jak se mi kosti uv