Jsem jako v transu, když zvednu hrnek a přiložím si ho k ústům. Tedy, dokud se jeho chuť nedostane do mých úst a já nakonec tekutinu vyplivnu.

"To je nechutné. Jak to vůbec můžeš pít?" zeptám se a otřu si ústa.

Poprvé slyším Gabriela se smát. Je to hluboký a smyslný smích, který dělá věci s mým tělem. Ten druh smíchu, kvůli kterému zapomenete na své jméno. Jsem jediná, komu se smích zdá atraktivní