Zůstávám tiše a sleduji, jak si sundává kabát, pak kravatu a nakonec ponožky. Zbytek oblečení jde dolů, až mu zůstanou jen boxerky. Sleduji ho, jak přechází pokoj a mizí v koupelně. O pár vteřin později se spustí sprcha, a já odvracím oči od dveří a soustředím se před sebe. Ale nic vlastně nevidím.

Myšlenky se mi vracejí k Emmě.

Já mám svůj šťastný konec, ale co ona? Mám to vůbec nazývat šťastným