Přistoupí k malému baru v rohu své kanceláře, vezme malý sáček ledu, zabalí ho do ručníku a vrátí se ke mně. Jemně mi vezme ruku a položí na ni led.

„Bolí to?“ zeptá se tak tiše, že se snažím ho slyšet.

„Trochu.“

„Nemyslel jsem si, že máš na to někoho praštit.“

Zasměju se, protože jsem si to taky nemyslela. „Měla jsem toho dost a jednala jsem bez přemýšlení. Omlouvám se, jestli jsem ti způsobila n