Stejně jako několik posledních rán se probouzím s Gabrielovou rukou na mém prsu. Nevím, co na něm je, ale z nějakého podivného důvodu se to děje pořád.

Dnes bychom měli jet zpátky domů a nejsem si jistá, co si o tom mám myslet. Včera jsem překročila hranici, když jsem mu dovolila, aby mě uspokojil orálně. Mám pocit, že už není cesty zpět.

Nechápejte mě špatně. Milovala jsem každou minutu toho, co