Miina slova mi stále zněla v hlavě, i když jsem mířila k autu. Ta pravda byla krutá. Nebylo snadné spolknout tu hořkou pilulku, ale musela jsem. Za boží milosti.

Místo abych vyjela z parkoviště s pískotem pneumatik, jak mám ve zvyku, jen sedím v autě a nechávám slzy volně téct. Nemohla jsem je zastavit, i kdybych chtěla. Prostor se plní zvuky mého pláče. Vzlyky se derou hluboko z nitra, jak mě drt