Chvíli na něj zírám. Pak si sundám rukavice.

„Copak to děláš?“ Zdá se, že ho moje počínání baví.

„No, jsi můj učitel; pokud si myslíš, že je lepší používat holé ruce, tak to udělám.“

Následuji, co dělá, a promíchávám hlínu. Nevím, jestli je to jen tím, že mám hlínu v holé ruce, nebo tím, že je vedle mě, nebo obojím, ale zmocňuje se mě zvláštní klid. Cítím se lehká a vzdušná, jako bych byla v sedmé