Vytrhnu mu ruku z jeho sevření a ustoupím o krok.

„Slibovala jsem tetě Avě, že tě najdu, a to jsem udělala,“ vyhrknu, slova mi jdou ztěžka. „Teď jdu domů.“

Nedám mu šanci odpovědět. Otočím se, kroky mám pomalé a vratké, ale jdu dál.

Cítím ve vzduchu kolem nás nebezpečí. Nebezpečí v jeho slovech. Ten druh, který tě varuje, když se má něco změnit. Něco, odkud se možná nebudeš moct vrátit.

Klopýtám k