"Si, mluv se mnou," naléhá jemně.

Polknu, těžce. Nemůžu jí to říct. Tohle si nesu sama. Můj stud. Moje břemeno. Zůstane se mnou pohřbené. Nikdo se nesmí nikdy dozvědět, jak královsky jsem to zpackala.

"Nic to není," zalžu a utírám si slzy. "Jen... jeden z těch dnů."

Ticho, které následuje, je příliš dlouhé. Na moment si myslím, že zavěsila. Pak promluví znovu, tiše a opatrně.

"Víš... zrovna jsem s