Otázky neustanou. Neustále mi bzučí v hlavě jedna za druhou, když se chystám opustit nemocnici.

Mám si to dítě nechat? Mám se ho zbavit?

Nikdo by to nevěděl, ano, ale já ano. A ta vina? Vina za ukončení života, který je zpola můj, by mě sežrala zaživa. Nejde jen o Noaha. To dítě je i moje.

Až příliš silně nafouknu polštář, jak ve mně narůstá frustrace. Naplňuje mě a svazuje do uzlů, ze kterých se