U stolu je živo jako v úlu. Nolan vypráví nějakou divokou historku z fotbalového tréninku, Nova ho přerušuje v každé druhé větě, aby ho „opravila“, a moje sestry se řehtají, až se za břicho popadají.

Snažím se poslouchat, fakt se snažím, ale matčin hlas z dřívějška mi pořád pulzuje v uších.

Ta slova jsou jako kámen hozený do klidné vody. Vlny se pořád šíří, deformují všechno kolem a ztěžují mi dýc