Anonym.

V místnosti je ticho, jen na zdi tiše tikají hodiny. Opřu se v křesle, natáhnu si nohy, zatímco dva lidé naproti mně netrpělivě poposedávají.

„Trvá ti to příliš dlouho,“ zamumlá ona frustrovaně. „Plánujeme to už roky, a ty tu sedíš, jako bys měl všechen čas na světě.“

Chápu ji, ale není v mé povaze věci uspěchat, jenže ona to tak vůbec nevidí. Myslí jen na to, jak brzy můžeme mít výsledky.