Noah.

Cesta domů je tichá, ten druh ticha, který ti tlačí na lebku, dokud každá myšlenka není hlasitější, než by měla být. Matčina slova se ozývají, zvoní mi v hlavě jako zaseknutá deska, která se nechce zastavit. Omluvíš se…

Čím víc je slyším, tím víc se zlobím. Jsem na sebe tak naštvaný za to, že jsem Brook slepě věřil, a na Brook za to, že mi lhala.

Než zajedu do příjezdové cesty, krev mi v žil