Srdce mi buší tak zběsile, až mám pocit, že se mi snaží vyrvat z hrudi. Vzduch v jídelně Woodových se mi najednou zdá řidší, těžší. Prsty svírám šaty, jako by mě to mělo uklidnit.

A pak se to stane.

Noah přejede pohledem po místnosti, ostře a chladně, a když se jeho oči zastaví na mně, zatne čelist tak silně, až si myslím, že mu praskne. Ten pohled mi pošle po páteři vlnu hrůzy. V duchu se otřesu,