"Proč to děláš?" zeptá se a jeho hlas je ostrý jako nůž.

Zamračím se. "Co dělám?"

"Předstírání." Jeho oči se na mě chladně upřou.

"Promiň, cože?"

"V domě, s dvojčaty. Předstírala jsi, že ti na nich záleží. Ale oba víme, že ne."

Ta slova mě zasáhnou silněji, než jsem čekala, ale vzpamatuji se. "To není pravda. Záleží mi na nich."

Možná je znám jen pár hodin, ale nedá se popřít, že mi na nich záleží