Matčina slova mi znějí v hlavě a mrazí mě až do morku kostí. Možná to moc hrotím. Možná jen její slova zasévají strach do mé mysli. Ať tak či onak, nemůžu se toho pocitu zbavit, ať se snažím, jak chci.

Potlačím to v sobě, nasednu do auta a zamířím do obchodu s potravinami. Vím, že jsem měla jet rovnou domů, ale musím doplnit zásoby. Teď, když se mi žaludek konečně uklidnil, můžu jíst víc než jen o