Uvnitř v obývacím pokoji se svítí a Noah přechází sem a tam. Čelist má zaťatou, ramena napjatá a oči rozzlobené. V okamžiku, kdy mě uvidí, ztuhne a pak se ke mně vyřítí s pohledem tak ostrým, že to působí jako facka.

„Kde jsi sakra byla?“

Zaskočeně zamrkám. „Byla jsem na schůzce—“

Nenechá mě domluvit, jeho hlas utne má slova jako nůž máslo.

„Dostal jsem hlášení, že ses zbavila ochranky.“ Jeho hlas