SIERRA.

Nespím. Myslím si, že ano, možná na hodinu, ale když se probudím, srdce mi buší do žeber a vzpomínka na ruku přes má ústa se mi v hlavě přehrává jako zasekaný film.

Je ráno a závěsy proniká měkké světlo, ale mé tělo se cítí, jako by si vůbec neodpočinulo. Mysl neustále dokola přehrává každou vteřinu minulé noci... stisk na mé paži, dušenou paniku v hrdle a pak Adriana. Jeho hlas, jeho sílu