Nohy se mi odmítají pohnout. Jsou přirostlé k podlaze, zatímco se moje mysl snaží dohnat to, co vidí, a selhává.

Na chvíli jsem přesvědčená, že halucinuji. Že mému unavenému mozku konečně ruplo a začal produkovat haludy ve vysokém rozlišení. Ale pak se můj pohled zachytí na tváři tety Avy. Na tom, jak má oči vytřeštěné jako talíře, jak jí čelist doslova spadla až na zem… a vím, že tohle je skutečn