„Každopádně,“ pronese Lilly líně a protáhne se, „kam jsi to předtím měla namířeno?“

„Na snídani.“

„To je dobře,“ zatleská. „Umírám hlady, ale dolů nejdeme. Snídani si dáme hezky tady.“

Nehádám se s ní. Mám pocit, že už jen to, jak jsem předtím viděla Noaha, vysálo z mé duše veškerou energii.

Po snídani se Lilly převlékne z pracovního kostýmku do něčeho mnohem pohodlnějšího. Vyrážíme prozkoumávat m