Když zavěsíme, přesunu se do obývacího pokoje a usnu na pohovce.

Probudí mě tiché cvaknutí dveří od apartmá a slabé zašustění pohybu.

Na vteřinu si myslím, že se mi to jen zdálo, ale pak slyším odkopnutí podpatků a velmi spokojený povzdech.

Převalím se na bok, mžourám na hodiny a vidím, že je pár minut do jedenácté.

„Ty žiješ,“ zamumlám. „To je dobře.“

Lilly se zasměje, je to jasný zvuk, na někoho