NOAH.

Dveře se zavřou.

Nepřibouchla mi je před nosem a z nějakého důvodu je to ještě horší. Kdyby s nimi práskla, mohl bych si to vyložit jako hněv, něco hlasitého, něco dočasného. Ale tohle tiché zavření působí definitivně. Jako by uzavírala jednu kapitolu... A z toho se mi svírá srdce.

Stojím tam o vteřinu déle, zírám na to dřevo, jako by se mohlo znovu otevřít, když počkám. Jako by si to mohla