„Myslím, že jsem se přeslechla,“ říká máma a zírá na mě, jako bych se měla objednat k psychiatrovi. „To musí být nějaký omyl.“

Chápu ji. Opravdu ano. Noah je ten poslední člověk, se kterým by si mě kdokoli dokázal představit mít dítě, a přesto jsme tady a důkazem je naprosto zřejmé těhotenské bříško, které se mi napíná pod tričkem.

„Není to omyl, mami,“ vydechnu, ačkoli se mi vzduch bolestivě zadr