Adrian dorazí naprosto přesně.

Vím to, protože jsem už třikrát kontrolovala hodiny a přecházela jsem z obýváku do chodby a zase zpátky, jako bych čekala na výsledky zkoušek a ne na rande. Když jeho auto konečně zastaví venku a světlomety se letmo opřou o průčelí mého domu, srdce mi zrádně poskočí.

Přestanu přecházet.

Z okna ho sleduju, jak vystupuje z auta, upravuje si sako a zvedá zrak k mému dom