„Nemusíš,“ říká Sierra. „Můžeš prostě odejít.“

Prohlížím si ji a napůl očekávám zášť nebo podráždění, ale nic z toho tam není. Oči má klidné a jasné.

„Už jsem ti řekl, že neodejdu, Sierro,“ odpovídám. „Dokud sem nedorazí Lilly.“

Zamračí se. „Hele, jsem vděčná, že jsi mě našel a nechal mě prohlédnout, ale opravdu tě tu nechci.“

Když jí pátravě pohlédnu do očí, vím to jistě. Není v tom jen její tvrd