Na vteřinu ztuhne, než se její tvář opět vyhladí. „Nevím, o čem mluvíš.“

Pomalu k ní přistoupím. „Takže si budeš hrát na hloupou?“

„Opravdu nevím…“

„Jocelyn.“

Vyslovím to jméno a pozorně ji sleduji… A pak to uvidím. Rozšíření jejích očí a zlomek sekundy trvající paniku, než ji stihne zamaskovat.

„J-já…“ začne, ale nedokončí.

„Kolikrát ti musím říkat, aby ses sakra držela od Sierry dál?“ zavrčím.

„