Auto s sebou trhne a já se instinktivně chytím bezpečnostního pásu.

„Hej! Opatrně,“ vyštěknu. „Dítě na palubě.“

„Tvým čím?“ dožaduje se odpovědi a oči se jí doširoka otevřou.

Dramaticky se nadechnu a zopakuji: „Mým. Přítelem.“

Zírá na mě, jako bych právě oznámila, že se natrvalo stěhuji na Mars.

„Ty si ze mě děláš srandu.“

„Nedělám.“

„Kdy se to stalo?“ zeptá se, zatímco stále zírá na silnici, ale