Sledovat ji teď, s vědomím, že jsem to já, kvůli komu kdysi vypadala tak vyhasle… ta bolest je pohlcující. Je to nesnesitelné.

„Sakra,“ zamumlám si pod fousy a svírám sklenici tak pevně, až se mi zařezává do dlaně.

Dřív jsem si myslel, že je to její ztráta... Že to, že mě ranila a ztratila, byl její trest... A té víry jsem se držel jako brnění. Má arogance, má bohorovnost a má zraněná pýcha mě pře