"Ššš, hej... to bude dobré," zašeptá Adrian jemně. "Jsem tady."

Jeho paže se kolem mě sevřou, jednou rukou mi kolébá zadní část hlavy, zatímco druhou mi pevně tiskne záda a drží mě pohromadě, zatímco mým tělem otřásají vzlyky.

Nemůžu přestat plakat.

Všechno, co jsem se v sobě nutila držet celý večer, ze mě konečně proudí ven v prudkých vlnách.

"Mám tě," zamumlá znovu, jeho hlas mi u ucha zní klidn