Dlouze se na mě dívá, než se všechno změní.

Vykřiknu, když jsem v jednu chvíli na něm a v další ležím na zádech.

„Co to děláš?“ ptám se a sleduji ho, jak se nade mnou sklání.

„No, chápu, jak to myslíš,“ odpoví, „ale to neznamená, že se o tebe nemůžu postarat.“

Otevřu ústa, abych něco řekla, ale než stihnu vydat hlásku, už se mi vpíjí do rtů.

Přeruší ten spalující polibek, po kterém lapám po dechu,