Jdeme do kuchyně, a jakmile tam dorazíme, natáhnu se pro pánev, ale Adrian mě jemně postrčí k jedné z barových stoliček.

„Sedni si,“ rozkáže mi.

„Můžu pomoct.“

„Můžeš dělat dozor,“ řekne. „Příkaz od doktora.“

„Ale já…“

Nadzvedne obočí. „Žádné ale, prostě udělej, co říkám.“

Protočím panenky, ale přesto se posadím. „Jsi hrozně panovačný.“

Uchechtne se. „A ty jsi neuvěřitelně paličatá.“

„To mám po má