Ta slova mezi námi visí těžce a chvíli ani jeden z nás nic neříká.

Pak si mě vtáhne zpátky do náruče, tentokrát mě drží pevněji, a já se nechám úplně zhroutit, protože nechápu, jak a proč se tohle pořád děje.

Máma mě nepouští. Ani když se můj dech stane trhaným. Ani když zesílím stisk, jako bych se bál, že zmizí, když ho uvolním… Prostě mě jen drží úplně stejně jako kdysi, když jsem byl dítě, a