„Prosím,“ prosím, hlas se mi láme. „Jen mi řekněte, jestli je moje miminko v pořádku.“

U dveří se zastaví a na okamžik si myslím, že mi odpoví, protože se jí rty mírně pootevřou, jako by chtěla něco říct, ale pak odvrátí zrak.

„Někoho přivedu,“ zopakuje a pak je pryč.

Dveře se zavřou, nechají mě opět o samotě a pokojem se rozlehne ohlušující ticho. Hruď se mi svírá, jak se můj dech stává nepravide