NOAH.

V pokoji je znovu ticho. Ne ten druh ticha, který přináší úlevu, ale ten, který nastane, když se něco rozbije na kusy.

Přístroje leží převrácené, dráty visí volně, vybavení je rozeseté po podlaze jako trosky po bouři. Vzduch působí stále nabitě, jako by Sierřiny výkřiky někde ve stěnách stále doznívaly.

Pořád ji slyším a v tuhle chvíli si myslím, že ji už nikdy slyšet nepřestanu.

Leží teď na