Po době, která se zdála věčností, se ozvalo zaklepání na dveře.

Rychle jsem vstal a otevřel. Stála tam chůva s dvojčaty, obě vypadala rozzářeně a nadšeně, což sem v tuhle chvíli skoro nepasovalo.

„Počkám venku,“ řekla chůva tiše.

Přikývl jsem a podíval se na ně. „Buďte opatrní, dobře? Sierru to pořád bolí.“

Horlivě přikývli a už se snažili protáhnout kolem mě. Když na mě oba kývli, ustoupil jsem a