Probouzím se, ale hned se nehýbu. Jen tam tak ležím a zírám do stropu, zatímco se mi v mysli kousek po kousku znovu usazují všechny události ze včerejška.

Abych byla upřímná, nepřipadá mi to skutečné, ať se na to dívám jakkoli. Tohle se stává v románech, ne v reálném životě, ale je to tak.

Než se stihnu propadnout do spirály pochybností, ucítím na posteli známou přítomnost. O vteřinu později na