SIERRA.

Zrovna se dodělávám, když mi zazvoní telefon. Vteřinu zírám na displej a moc nečekám, že tam uvidím jeho jméno, ale když ho spatřím, hruď se mi mírně sevře.

Zaváhám, než odpovím, a pak přejetím prstu hovor přijmu.

„Ahoj, Adriane,“ řeknu tiše.

Na druhém konci nastane malá odmlka, než se ozve jeho hlas. „Ahoj Sierro, slyšel jsem, co se stalo, a jen jsem se chtěl ujistit, jak se máš.“

„Děkuju