Lilly pomalu zamrká, než propukne v hlasitý smích.

„To je nejspíš máma,“ prohodí nonšalantně.

Můj dech se zrychlí, zatímco zápasím s telefonem. „Ne – ne, musím jí to poslat zpátky.“

„Cože?“ popadne mě za zápěstí. „Zbláznila ses?“

„To je moc, Lilly,“ namítám. „Jak má asi vést firmu? A co všechno ostatní?“

Protočí oči. „To jsou pro ni doslova drobné… Nemusíš se bát, že bys ji přivedla na mizinu.“