Probouzím se unavená, což je něco, co jsem nikdy nepochopila. Jak je vůbec možné, aby člověk spal celých osm hodin a stejně se vzbudil tak zatraceně unavený, že sotva otevře oči?

Noha mi slabě tepe, jak se pohnu pod přikrývkou; ta tupá bolest mi připomíná, že nic není tak normální, jak se zdá. Že i když se některé části mého života zdají být v pořádku, jiné jsou plné chaosu.

Tiše zasténám, než se