V momentě, kdy se otočím, ztuhnu. Stojím tváří v tvář Eleně.

„E-Eleno?“

Šok mnou projede tak náhle, že na ni vteřinu jen zírám a ona vypadá stejně překvapeně, že mě vidí.

Je to tak dlouho, co jsem ji viděla naposledy, že můj mozek má na okamžik problém spojit si ženu stojící přede mnou se vzpomínkami, které na ni mám. Naposledy jsme se viděly asi dva týdny předtím, než mě Brook shodila ze schodů.