Něco ve mně se bolestivě sevře při pohledu na výčitky, které má vepsané v obličeji. Když konečně zmlkne, mírně se opřu v sedadle a jen se na něj dívám.

„Lhala bych, kdybych tvrdila, že to nebolelo,“ přiznám tiše.

Sleduji ho a mám pocit, jako by ho má slova fyzicky zasáhla. Jako by se ve mně něco naráz zbortilo, ale nehodlám věci přikrašlovat ani se ho snažit uchlácholit.

„Chápu, proč jsi reagoval