Na okamžik se nemůžu pohnout. Celé tělo mi ztuhne, když zírám na Brook, jak si ležérně sedí v obývacím pokoji s knihou v ruce, jako by nestrávila poslední měsíce tím, že mi měnila život v noční můru, kterou sotva přežívám. Jako by mě málem nezabila. Jako by mi neunesla dceru.

Srdce mi začne bušit tak silně, až to bolí, a slyším jeho tlukot zvonit ve svých zatracených uších.

Nemusím se ani dívat na