První věc, kterou slyším, je vytrvalé pípání přístroje a na chvíli nechápu, kde jsem. Všechno mi připadá těžké; mé tělo, hlava a dokonce i víčka jsou příliš těžká na to, abych je zvedla.

Pomalu se přinutím otevřít oči, ale ostré světlo mě okamžitě pálí, takže je se zasténáním znovu zavřu.

„Sierro?“ matčin hlas ke mně dolehne jemně.

Mírně se zamračím a pak slabě zašeptám: „Světlo.“

Slyším pohyb, ne